Hudební počin, který mě totálně dostal do kolen. V roce 1971 vydala skupina Uriah Heep (spolu s Deep Purple a Led Zepelin jedna z kapel, která formovala hard- rockovou hudbu 70. let) album Salisbury, na němž se ukrývá tento hudební poklad. Rocková hudba a její postupy se na počátku 70. let stále ještě vytvářely a hledaly (ve stejném roce např. vydali Pink Floyd Meddle s opusem Echoes, Deep Purple taky už měly pár alb za sebou), ale tady už vidíme úspěšnou fůzi rocku a klasické hudby – v budoucích letech mnohokrát využité… V šestnáctiminutové skladbě Salisbury slyšíme kromě rockové kapely taky 24 členný orchestr a spolu nám vyprávějí velký příběh lásky, zrady, bolesti, opuštěnosti… Dá se tam objevit hrozně moc emocí a hudebních symbolů… alespoň na mě to tak působí (možná je to dáno tím, že jsem album objevil v době, kdy jsem něco podobného prožíval). K poslechu doporučuji naprosto se odpoutat od každodenní činnosti a všech rušivých elementů, nejlépe večer, zhasnout, pohodlně si sednou a nechat na sebe těch skoro 17 minut působit ten příběh… možná, že v něm každý uslyší něco jiné (možná že tam neuslyšíte nic…). Já tam slyším několik částí – velkou lásku, pak zradu, bolest, zoufalství, a nakonec smíření, možná i odpuštění, vzpomínání… ale možná mám jen bohatou fantazii.